Byl zajímavý a dlouho jsem nic nenapsal. Takže to bude dlouhé a rozvláčně epické.

TL;DR

Čas letí. Rok 2019 byl úspěšný a hektický. Přibylo nám dětí, vinic, návštěv, přátel a (bohužel i) byrokracie. A radosti a únavy. Ale takový je život, překážky jsou výzva a radost se dostavuje v průběhu překonávání.

Výnosy byly celkově nižší, keře po nadúrodě z ročníku 2018 odpočívaly. Do toho nás začátkem prázdnin překvapily kroupy (což ušetřilo dost práce s odlistěním, ač to nebyl přesně ten typ pomoci, ze které máte radost). Poškozené hrozny pak sice zasychaly, ale před vinobraním přišly deště. Ranější odrůdy jako Müller-Thurgau to odnesly, takže ve 2019 žádný nebude (opravdu ani podpultový; našli se takoví, co tomu nevěřili a prej že pro ně určitě nějaký najdu — kéž by!). Po prvním víkendu vinobraní jsem tak propadl trudnomyslnosti, zda vůbec nějaké víno bude. Ale taková je příroda.

Nakonec jsem byl nucen část hroznů nakoupit (abych naplnil zbývající prázdné sudy), ale kvalita ročníku 2019 se jeví výborná (což mi po tom bídném vinobraní vrátilo chuť pokračovat).

Ještě k tomu kupování hroznů. Dlouho jsem to zvažoval. Vaše hrozny jsou jako vaše děti. Vaše vlastní. Kupované jako adoptované. Vtisknete jim svou výchovu. Je to zajímavá zkušenost. Patos stranou, ale o věcech je třeba vždy přemýšlet.

Na jaře jsme koupili (pro nás nový, jinak ojetý) traktor, díky čemuž mi odpadla hromada ruční dřiny. Ale když si vzpomenu, jak jsem zoufale nevěděl, k čemu těch stopadesát páček všude dokola je a jak sakra otevřít ventil tam vespod postřikovače, aby to stříkalo a jak odvzdušnit motor, když zrovna stojíte jednu červnovou sobotu v sedum večer uprostřed polí a traktor chcípl a nestartuje. Tímto děkuji Zdeňkovi Vykoukalovi za prodej a bezplatnou telefonickou podporu po čas mé první traktorové sezóny.

Přivítali jsme řadu návštěv z různých částí světa. Nejvíc asi z Montrealu. Je dojemné, že k nám váží cestu lidi z takové dálky (a já tak nerad cestuju, čímž je to celé o to dojemnější).

Nějaké vinice jsme vysadili, nějaké zrušili (ale jenom kousíček). Zbořili jsme asi šest budek ve starých vinohradech, které sice vypadaly na spadnutí, ale stavěny stylem „na věčné časy“ a plné bordelu daly zabrat. Žasnete, co všechno tam najdete.

Sehnali jsme asi hektar pozemků částečně zarostlých náletem, takže práci pro případné zájemce o pomoc budu tahat jak králíky z klobouku.

Chystáme vysadit dalších asi 5000 sazenic (takové věci vymýšlím zásadně po vinobraní, kdy zapomínám na letní dřinu a neustálé nestíhání čehokoliv).

Kromě Kanady (Montreal) a USA (New York) jsme nově poslali víno do Francie (Paříž a taky jsem z toho byl překvapený), Rakouska, Itálie (Miláno) a Nizozemska (Rotterdam). Chystáme import do Norska, Dánska, Švédska, Polska, Chorvatska, Ukrajiny a Ruska. A možná bude i Thajsko (a doufám, že jsem na nic nezapomněl). Pár vín jsme měli i v podnicích v Berlíně a Praze (ano, ČR se občas taky podaří).

2019 byl první rok, kdy jsem s venkovními pracemi končil asi začátkem prosince, jelikož jsme chystali pozemky na jarní výsadbu, uklízeli, rozváželi hnůj.. No a pak nastal vánoční čas a chystat Vánoce pro 4 děti má také svá nervová specifika, při nichž občas vzpomínáte, že sobotní odpoledne vyplněné rozvozem dvou vleček hnoje mělo i své příjemné stránky.

Poprvé jsme vystavovali na Karakterre ve Vídni.

Byli jsme vyfoceni do vinařského kalendáře Pro zdravou půdu (červen!).

S Ivo Laurinem (Utopia cider) chystáme společný mok. S Honzou Klimešem (březová voda Euforia) taky. S palírnou Landcraft (Ondra Kopička aka Winepunk) červený vermut. (Další dítě už prý neplánujeme, když už jsme u těch vizí společné výroby, pozn. aut.)

V roce 2019 jsem se stal řádným členem spolku Autentista Moravia Magna.

Koupili jsme první velký 600litrový sud, který jsem bohužel objednával v dobách nadějnější části roku a teď do něj nemám co dát. Ale! Rok 2020 je prý takové malé milénium a bude awesome! Aspoň na Bottled Alive v Táboře před pár dny to kdekdo tvrdil. Předsevzetí jsem si žádné nedával, ale kéž by to byla pravda. Holt takový je život. Člověk míní, pán Bůh mění. Pokud jsme živí a zdraví, tak i ten nedostatek vína nějak přežijeme.

Díky všem za podporu, pomoc a návštěvy plné (mnohdy nepublikovatelných) příhod!

Za Dlúhé Grefty
Jaroslav Tesařík
jarous@dluhegrefty.cz